Vždycky jsem od přírody byla opravdu hodně hravá, bavily mě hry a nemusely to být nějaké extra drahé hry, jaké dnešní děti musejí mít. Protože za mého dětství nebyly žádné videohry anebo PlayStationy a tak podobně, natož aby byl třeba nějaký počítač, kde bych mohla hrát různé počítačové hry, to bych ale nemohla potkat svého tehdy budoucího partnera. Můj budoucí partner právě vyrůstal v takové rodině, která byla opravdu bohatá a jeho otec byl právě počítačový technik. Takže je logické, že potom v těch devadesátých letech, kdy počítač byl doma ještě skoro vzácnost, tak právě můj kamarád měl tento počítač doma. Občas jsem za ním šla hrát hry, jenomže on samozřejmě potom dával přednost pouze klučičí partě.
Chtěl mít vedle sebe jenom kamarády a kamarádku ne, jenomže asi o jedenáct let později, když už mě bylo dvacet šest let, tak jsme se nějak setkali. Slovo dalo slovo a my jsme se dali do kupy. Chodili jsme spolu asi tři roky, jenomže bohužel nám to nevyšlo, ale jsme opět spolu dobří kamarádi. Sice ne nejlepší, ale normálně se zdravíme, když se potkáme na nějaké akci, tak se pozdravíme. Pozveme na panáka a tak podobně. Samozřejmě, že i takhle ho prý stále neopustilo hraní her na počítači. On je prý docela expert na počítače, také hraje různě hry a hledá tam různé chyby.
A také do to dokonce dostává zaplaceno. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, on dostává zaplaceno za hry, které hraje na počítači. Tohle je opravdu perfektní. Mám desetiletého syna, takže jsem si řekla, že by bylo opravdu perfektní, kdyby dokonce i syn hrál počítačové hry a dostal za to zaplaceno. Protože můj syn hraje počítačové hry. Ale úplně zadarmo, takže jsem se domluvila se svým tehdy bývalým partnerem, že by také mohl dohodit nějaký kšeft mému synovi. Klidně si v deseti letech také může vydělávat peníze tím, že budu hrát počítačové hry. Nebo ne, nebo se tohle nesmí? Raději si tohle všechno ověřím a zjistím si všechny důležité informace, aby potom z toho nebyly nějaké problémy.
