Ano, kdo by neměl rád tohle roční období. Hlavně děti ho vítají, nejvíce asi proto, že dva měsíce nemusí jít do školy, a tudíž se mohou v poklidu válet někde na louce, pokud ji mají nablízku. Pokud ne a mají zahradu, tak se jistě budou válet tam a občas si skočí do bazénu. Nebo to spíše bude obráceně, budou skoro pořád ve vodě a jen občas si skočí do trávy na deku. Jídlo jim přinese maminka, legraci předvede tatínek, tak proč si lámat hlavu něčím jiným. Tatínek je samozřejmě s dětmi rád, jen někdy potřebuje chvilku sám pro sebe, a proto odchází na druhou stranu bazénu, kam pokládá lehátko a béře do rukou denní tisk.
Knihy na lehátku již nečte. Nechal toho, když už asi pátá napodobila Titanic a snesla se tiše ke dnu. Otec tím pádem zjistil, že knihám voda neprospívá, a proto si nyní bere zásadně noviny, které jsou o hodně levnější. Ale zase se hůře vytahují z vody. Když tak otec odpočívá a blíží se večer, pomyslí si, že začíná nějak foukat vítr. To se mu nelíbí a sděluje své obavy ženě. Ta nad tím pokrčí rameny. Pro ni to neznamená vytahování všelijakých klacíků z vody v bazénu a čištění dna od prachu, co tam poryvy větru zanesou.
Otec se nad tím však zamyslet musí, protože je to právě on, kdo to bude muset dělat. První velké poryvy jsou již zde a do bazénu padá všechno, co se nachází v okruhu desíti kilometrů. Otec kleje jako pohan a netuší, že se tomu zítřejšímu velkému úklidu bazénu mohl naprosto klidně vyhnout. Navíc velice jednoduše, stačilo by, kdyby jen tušil, co to jsou bazénové krycí plachty. On to možná tuší, možná o nich slyšel, ale stále si nekoupil ani jednu jedinou. A to je velká chyba. Ona totiž brání všemu možnému, aby spadlo do bazénu. Listí, hmyz, prostě všechno skončí na plachtě. I ten drobný prach. Takže se šetří i vysavač, protože dno nebývá tak zaneseno. Jo, přátelé a čtenáři, bez bazénové krycí plachty to prostě nejde.
